O mě
Jak jsem se dostala k této práci? Člověk, který může dělat práci, která jeho srdce plní radostí a dává životu větší smysl je neskonale šťastný.
Již od dob mého dětství jsem se setkávala s šikanou. S tím, že byl člověk odsuzován za to jak vypadá (jestli má pihy, nějaké jizvy, velký nos nebo uši, moc svalnaté nohy, či vůbec, malá velká prsa), co nosí za oblečení, jakou má aktovku, kolik má peněz či jaké má známky a když druhý nebyl dle posledních trendů, ihned se stal terčem k posměchu - sama jsem si tohle všechno zažila. Tak se dokážu vcítit do pocitů druhých, když se někdo stydí za jakýkoliv svůj (ve své hlavě) nedostatek.
Tím pádem jsem se vyučila dámskou krejčí - mohla jsem navrhovat šaty, které jsme si pak na sebe šily a byly v trendu. Pár mnou navržených se pak předvádělo na školních přehlídkách (k tomu patřilo i líčení, aby byl výsledný efekt hezčí). Jedna přehlídka byla v Kladenském zámečku a další v Lysé nad Labem. Ale v životě jsem potřebovala maturitu.
Tu jsem si udělala na Veřejnoprávní škole, prevence kriminality a krizového řízení - to mě fakt zajímalo, hájit spravedlnost, bezbranné, oběti druhých. Chtěla jsem jít k policii. Ale brzy jsem otěhotněla a tak se mé plány změnily. Nechce se pak člověku riskovat, už máme zodpovědnost za někoho jiného. Vyzkoušela jsem pár druhů práce. Ale to co mám ráda je práce s lidmi. Takže o 10 let později, po té co se tak nějak můj život rozpadl a přešel na tu lepší, krásnější cestu jsem si řekla, že to co mě vlastně vždy bavilo, bylo umění, malování, zkrášlování. Tak proč to nezkusit, když už od let střední školy mě vždy bavilo líčení nebo česání vlasů, tvoření nějakých účesů či stříhání mého okolí. Přišel rok 2019 a start mé kariéry vizážistky. Úspěšně složenou zkouškou rekvalifikačního kurzu na škole Surface Professional Makeup School. Od té doby mi rukami prošlo velké množství žen od Afroameričanky, po Asiatky až po Evropanky, včetně několika mužů.
Tady vidíte, jak jsem se dlouho hledala :) . Avšak stále se chci zdokonalovat, učit, nejsem ještě v cíli. :) <3

